Slepice

Všechna plemena kura domácího pocházejí pravděpodobně z kura bankivského (lat. Gallus Gallus) – informace o této zajímavé slípce lze najít na stránkách Olomoucké ZOO. Tento lesní pták žije dodnes divoce v oblasti jihovýchodní Asie. Ke zdomácnění došlo kolem roku 3 200 př. n. l. v Indii. V Evropě první zdomácnělé slepice chovali mniši v klášterech v Řecku již v době 700 let př. n. l.
První zdomácnělá plemena kurů se chovala spíše kvůli kohoutím zápasům. Ty jsou dnes zakázány ve všech západních zemích, v některých asijských zemích, například na Filipínách nebo v Indonésii, jsou však běžnou součástí tamní kultury.
Plemena slepic dělíme na nosná (např. vlašky) a masná (faverolky a brahmánky).

V současné době chováme 11 různých plemen slepic, které se liší především barvou a velikostí snášených vajec. Slepičky běhají volně po dvoře, za celý den ani nestihnou vše oběhnout. Nestříháme jim křídla, a tak si vesele poletují a poskakují a v případě napadení zatoulanou šelmou mají velkou šanci uniknout. Jsou to veselé slepičky, které běhají za dětmi a některé se nechají i chovat.vaja

Vajíčka samozřejmě nabízíme k prodeji, ať už jako násadová nebo určená ke konzumaci. Naše vajíčka mají skořápku bílou, tmavě hnědou, růžovou, kropenatou a také zelenou.

Prodej násadových vajec – 15-20 Kč/ks (Brahmánky, Hamburčanky, Araukany, Faverolky), násadová vajíčka vzácnějších plemen (Ayam Cemani nebo Pavlovky) jsou dražší. Násadová vajíčka objednávejte na: 733 470 470.

Prodej vajec určených ke konzumaci je omezen vzhledem k tomu, že většinu prodáme jako násadová nebo z nich vypěstujeme kuřátka.

Prodej kuřat a slepic od 4 měsíců věku. Cena je různá dle věku a druhu.

Zvláštní nabídka 5 nosnic (min. věk 4 měsíce), které snáší vajíčka 5ti barev: 2 000 Kč
-cena je za pět nosnic (možno dodat i s nepříbuzným kohoutkem)

Vlaška koroptví (nebo Hamburčanka) – bílá vajíčka, Brahmánka (nebo Faverolka)- růžová, Maransky – hnědá, Araukany – zelená a hybrid – olivová. Cena za pět nosnic (možno dodat i s nepříbuzným kohoutkem)

 Naše slepice:

Holanďankyholandanka

a obrazech holandského malíře J. Monkhorsta byly ztvárněny slepice s bílým chocholem už v roce 1657.
Předpokládá se, že všechna chocholatá plemena měly svůj původ v jižním Rusku a ve středověku se dostaly do západní Evropy.Pojmenování „holanďanky“ se začalo používat až v roce 1869. Na šlechtění holandských chocholatých slepic se nejvíce podíleli Holanďané, v roce 1917 poprvé předvedli také zdrobnělou formu. O původu holanďanek se však vedou spory. Podobně jako paduánky považují Poláci za své plemeno i holanďanky, označují je názvem czubatka polska. Na území ČR se holanďanky dostaly na přelomu 19. a 20. století. Kohouti mohou vážit až 8 kg a slepice až 6 kg, průměrně však mají kohouti do 2,5 kg / 1,9 kg slepice.

 

Ayam Cemani – cemankydsc_0072

Ayam na Jávě (ostrov v Indonésii )znamená “kuře”. Cemani odkazuje na jméno vesnice na Jávě, odkud slepice pochází. V Indonésii se pravděpodobně po staletí používali při náboženských a čarodějných rituálech. Plemeno bylo poprvé popsáno holandskými kolonizátory a poprvé bylo importováno do Evropy až holandským chovatelem Janem  Steverinkem v roce 1998. Nyní se plemeno chová V Holandsku, Německu, České republice a na Slovensku. Slepice jsou celé černé včetně hřebínku, masa, orgánů a kostí, krev má normální barvu. Černou barvu ptáků má na svědomí velká pigmentace a genentická dispozice známá jako fibromelanóza. Kohouti váží až 2-2,5 kg a slepice 1,5-2 kg. Slepičky snáší bílá až narůžovělá vajíčka – asi 60-100 V prvním roce snůšky. Nejčastěji snesou 20-30 vajec a potom 3-6 měsíců nesnáší vůbec. V minulosti byli jednotlivé ptáci V USA prodáváni až za $2500.

 

dsc_0519Slepice pavlovská – pavlovky

Plemeno pochází z Ruska, má typickou šošulku na hlavě a vyznačuje se vysokou snůškou bílých vajec. Chová se ve variantě stříbrná (bílo-černá) a zlatá (hnědo-černá).

 

 

Vlaška koroptví DSC_0772

Jedná se o zřejmě nejoblíbenější lehké plemeno slepic v mnoha barevných rázech (nejznámější jsou vlašky koroptví). Mohou mít listový nebo růžicový hřeben a oblíbené jsou především díky velmi dobré snášce.

Vznik plemene – pravděpodobně se původní italské slepice s velkými hřebeny, dlouhými laloky, bílými ušnicemi a žlutými běháky kolem roku 1835 dostaly do Ameriky. Američané oceňovali jejich značnou přizpůsobivost a užitkovost a začali je intenzivně šlechtit výběrem a křížením s jinými plemeny. Ke křížení byly pravděpodobně použity staroanglické bojovnice a slepice fénixky. Později pro zlepšení linie těla a zvýšení váhy vajec též minorky. Takto prošlechtěné se dostaly v 60. letech z Ameriky do Anglie a Dánska pod novým názvem leghornky. Angličané je prošlechtili pomocí domácí slepice divokého zbarvení do variety koroptví, ta se rozšířila do dalších zemí Evropy. V Německu byly přikříženy tamní domácí slepice.

Snáška vlašek koroptví je 160 – 200 vajec s bílou až krémovou skořápkou.  Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g. Velikost snášených vajec je M.

Náš chov: kohout Bohoušek

Brahmánkydsc_0142

Brahmánky se řadí mezi těžká plemena slepic a dnes se často chovají jako sportovní plemeno. Jejich vzhled je majestátní a
kohouti mohou dosáhnout výšky až 80 cm.

DSC_0853Vznik plemene – Brahmánky jsou velmi starým plemenem, které má své kořeny v Asii, prošlechtěny byly v Severní Americe. Teorií o jejich vzniku je několik. Jedna z nich uvádí, že se první brahmánky dostaly do Nového světa lodí z přístavu Luckipoor, ležícího na řece Brahmaputra v Indii. Poté byly předvedeny na výstavě v Bostonu pod jménem „Brahmaputra“. Jiná teorie říká, že byly vytvořeny až v Americe v okolí Bostonu křížením kočinek s chittagonkami, kříženkami kočinek a malajek, které byly v roce 1846 dovezeny z Bengálského zálivu. Nová populace měla na tu dobu dobré užitkové vlastnosti a pod názvy „Chittagon“ nebo „Šanghaj“ byly v roce 1852 dovezeny do Evropy. Zde je podle indického města a řeky přejmenovali na brahmaputry, u nás se jim říkalo také bramánky či brahámky, až později se ustálil dnešní název brahmánky.

Ve vhodných podmínkách snášejí brahmánky okolo 140 vajec, které mají krémovou nebo světle hnědou skořápku. Hmotnost vajec se pohybuje kolem 53 g.

Faverolka německá – lososí

DSC_0745Faverolky vznikaly koncem 18. a začátkem 19. století z křížení pro produkci masa. Původní krajové slepice byly kříženy s hudánkami a dorkinkami, které měly zlepšit kvalitu jejich masa, a později se světlými brahmánkami pro zvětšení tělesného rámce. Místem jejich původu je vesnice Faverolles v departementu Seine et Oise, kde byly výkrmny pro pařížský trh. Ve Francii se s ustálením standardu faverolek začalo kolem roku 1890.DSC_0887

Spíše pro svůj vzhled se rozšířily do dalších evropských zemí a Severní Ameriky. Zatímco francouzští chovatelé dávali důraz na masnou užitkovost, v Německu byly faverolky prošlechtěny na exteriér, a to počátkem 20. století. Také v Anglii byl vyšlechtěn odlišný typ faverolek, anglické faverolky jsou většího tělesného rámce.

U nás byly faverolky chovány už před první světovou válkou. Po válce, v roce 1919, byly přivezeny francouzské faverolky, které se značně se rozšířily. Později populace faverolek degenerovala a kolem roku 1930 byly chovy osvěženy zvířaty dovezenými z Německa i z Francie. Podle výsledků soutěží v nosnosti dosáhly tehdy faverolky snášky 165 vajec za 11 měsíců. V roce 1936 je uváděno rozšíření faverolek spíše německého typu i do selských chovů. Dnes jsou u nás uznány právě faverolky německé.

Snáška se pohybuje od 130 do 160 vajec, slepice snášejí i v zimě. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g.

Náš chov: kohout Ludvík a 6 slepiček jménem Luisa

Rýnské slepice

DSC_0769Toto plemeno se řadí mezi lehké a je chlubí se velmi dobrou odolností vůči povětrnostním podmínkám, kdy dobře snáší i tuhé zimy.

Toto staré selské plemeno je součástí kulturního dědictví Porýní. Od roku 1893 je šlechtil Dr. Hans Rudolf von Langen, který byl manažerem v cukrovaru v Kuchenheimu. Na svých pracovních cestách si všiml, že chudí obyvatelé okraje Eifel (Euskirchen, Německo) chovají slepice, které dobře snášejí zdejší silné a tuhé zimy. Právě z těchto krajových slepic začal šlechtit rýnské slepice, použity byly údajně vlašky koroptví a francouzské plemeno „Le Mans“. Poprvé byly rýnské slepice vystaveny v roce 1907 v Berlíně. 14. května 1908 byl založen klub, který měl příznivce i v zahraničí.

Většinou se udává snáška 160 – 180 vajec, ale velice často bývá i vyšší. Vajíčka mají bílou barvu a podlouhlý tvar. Minimální hmotnost vejce je 55 g.

Naše slepička: Rihanna

HedvábničkyDSC_0833

Hedvábnička je mezi chovateli známá hlavně jako dobrá kvočna, která spolehlivě vysedí a odchová vlastní i cizí kuřata. DSC_0069Kromě své vynikající vlastnosti, starat se o kuřata, je proslulá i svým poněkud vtipným vzhledem

Původem pochází hedvábnička z jihovýchodní Asie. Dnes se chová v mnoha státech celého světa jako okrasná drůbež a hlavně jako spolehlivá pěstounka bažantů, slepic, japonských křepelek i jiné okrasné a užitkové drůbeže. Ať už vodní či hrabavé.

Popis těchto legračních slepiček je celkem jednoduchý. Každý, kdo hedvábničky shlédl, je popsal slovy „chlupatá slepice“.

Snáška je asi 80 vajec se světle hnědou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec je 35 g.

Náš chov: bílý kohout Carl (Karel), Elvis (černá slepička) a paní Millerová (žíhaná slepička)

Maranské slepice

Ve 12.století připlouvalo do La Rochelle nedaleko Marans mnoho lodí s bojovými kohouty různých barev a tak došlo přirozeně ke spojení s místními krajovými slepicemi. Potomci měli více podsaditou postavu a snášeli tmavší barevná vejce. Bojovní kohouti mnoha různých barev, jsou původci různých stávajících Marans odrůd a jsou zodpovědní za hrdý postoj, těžkou postavu a někdy hašteření mezi kohouty.

Ostatní francouzská plemena, která hrála roli v rozvoji Marans zahrnovala  Coucou de Malines,  Coucou de Rennes a Gatinese. V 19.století byla často spojována s plemeny Brahma.  Louis Rouille, slavný amatérský chovatel, přidal slepici Croad Langshan. Od té doby byl nastaven hlavní charakteristický znak plemene: velké červeně hnědé vejce.

Snáška se pohybuje mezi 150 až 210 vejci ročně, minimální hmotnost násadových vajec je 60 g.

Hamburské slepice DSC_0867

To, jak hamburčanky vznikly, není přesně známo. Zvířata podobná hamburčankám přivezli do Anglie kupci z Blízkého východu (snad Turecka) přes přístav v Hamburku, odtud název hamburčanky. O podobných zvířatech existují záznamy i dřívějšího data z východního Středomoří, slepice ale měly listový hřeben. Spekuluje se i o původu v Old English Fowl. Na tvorbě dnešních hamburčanek se údajně podílela i španělská a německá plemena – východofríští rackové a vestfálské nosné slepice.DSC_0877

Vedou se spory o tom, zda bylo plemeno vyšlechtěno v Británii nebo v Holandsku. Jisté je, že plemeno mělo své základní rysy už dříve a v obou zemích bylo upraveno. Největší oblibě, zejména díky zbarvení, se těší v Británii. Hamburčanky se podílely na tvorbě dalších plemen.

Snáška je 160 – 180 vajec, u některých linií dokonce 200 vajec. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g.

Kohout: Honzík

Araukany

Většina pramenů uvádí, že původ zvláštních znaků araukan, pro jiná plemena tolik netypických, je záhadou ztracenou v mlze času … Jsou zde ale jisté indicie, které k objasnění jejich vzniku mohou přispět.

Víme, že předci dnešních araukan byli objeveni u bojovného kmene Mapuche, ze španělštiny Araucanians v Chile. Po tomto kmeni byly araukany také pojmenovány. Indiáni Araucanians údajně chovali dvě plemena, byly to Collonocas se zakrnělou kostrčí, bez ocasu, s vrbově zelenými běháky, bez licousů, s minimem sekundárních pohlavních znaků, které snášely vejce s modrou barvou skořápky, a Quetros s výraznými licousy, relativně dlouhým ocasem a břidlicovou barvou běháků snášející růžově hnědá vejce. Kohouti Quetros kokrhali hlasitě a melodicky. Indiáni věřili, že modře zbarvená vejce mají vliv na jejich zdraví, zvířata s licousem pak byla spojena s kohoutími zápasy a součástí jejich náboženství.dsc_0090-small

Začátek vývoje dnešních araukan je spojen s chilským chovatelem Dr. R. Bustrosem, ten se jako voják chilské armády setkal právě s arakány a zachránil několik jedinců jejich slepic. Křížením obou plemen pak vznikly první araukany.

První písemná zmínka o existenci modrých vajec u slepic v Chile je z roku 1883, v roce 1914 jsou tyto slepice poměrně běžně chované v Jižní i Střední Americe. V roce 1914 byly přivezeny do Španělska a v roce 1918 představeny na světovém kongresu drůbeže.

Po smrti Dr. R. Bustrose se plemeno znovu dostalo na pokraj zániku. Zvířata se dostala do USA, kde se jedinci s typickými znaky sice udrželi, směr šlechtění byl ale nejednotný. Situace se obrátila až v roce 1960, kdy se plemene ujal Red Cox.

Do Německa byly araukany přivezeny v roce 1900 a 1914, vystaveny byly i na výstavě v Haagu v roce 1921, chov se ale neudržel. Další dovoz z USA se uskutečnil až v roce 1960, v tehdejší NSR založili v roce 1962 klub s mezinárodní účastí. V USA pak byly araukany jako samostatné plemeno uznány až v roce 1970. Dnes je lze nalézt ve více než 60 zemích světa.

Do bývalého Československa přivezl první araukany divoce zbarvené A. Sedlák, a to v roce 1979. Přes všechny problémy spojené s chovem tohoto plemene se araukany rozšířily i u nás.

Araukany údajně produkují vejce se sníženým obsahem cholesterolu, tyto informace ale nejsou průkazné. Na obsah cholesterolu ve vejcích má vliv i výživa a způsob chovu. Snáška araukan se pohybuje mezi 160–180 vejci ročně, minimální hmotnost násadových vajec je 50 gramů.

Náš chov: 2 kohoutci  a 9 slepic

Koně

Kalendář akcí

Říjen 2018
So Ne Po Út St Čt
« Úno    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031